Norbert Brassinne
„Poutník míru“ přijel před padesáti lety.
V loňském roce, ve dnech 2. - 4. prosince 2016 se konaly vzpomínkové akce ke 211. výročí bitvy u Slavkova. Vše proběhlo tradičním způsobem. Za zaznamenání stojí návštěva známého Neila Morrisona, který přiletěl s rodinou z amerického státu Arizona, odhalení dřevěné sochy Napoleona na kruhovém objezdu mezi Podolím a Bedřichovicemi a také pietní akt na Mohyle míru. Ten skončil podle mého názoru skoro ostudou. Důvodem je malý počet vojáků v historických uniformách a ještě menší počet diváků. Proč tomu tak bylo bude předmětem jiného zamyšlení. Málokdo si při tomto výročí uvědomil že už je to padesát roků, kdy k nám poprvé přijel belgický občan Norbert Brassinne. Dnes už legendární „poutník míru“ Norbert Brassinne se narodil v hostinci v Mont-St-Jean v Braine-l´Alleud (u Waterloo) 18. září 1907. Místo mělo svůj „genius loci“. Není divu. Bylo to starobylostí usedlosti i tím, že její zdi hostily mnoho významných mužů své doby. Například v době druhého císařství zde pobýval v exilu známý spisovatel Viktor Hugo. Tady psal svůj světoznámý román Bídníci. Mladý Norbert se učil dějiny rodného kraje a získával hrdost na svoje předky. Měl pestrý život. Hoteliér, podnikatel, vizionář, idealista, přítel mnoha osobností a možná i valonský nacionalista přijel z Waterloo do naší republiky poprvé před padesáti lety v uniformě granátníka Napoleonovy gardy. Jeho ojetý Peugeot vyjel na východ 13. listopadu 1966. V Brně ho přivítala skupina lidí, zajímající se o období revolučních a koaličních válek pod vedením Josefa Dostála a A. B. Krále. Ubytoval se v hotelu Metropol. Byl přijat představiteli města Brna. Na nádvoří Nové radnice se poklonil u pamětní desky věnované obětem II. světové války. Jeho hlavním cílem bylo bojiště bitvy u Slavkova. Blížilo se 161. výročí této známé bitvy, ve které francouzskému císaři Napoleonovi „vyšlo vítězné slavkovské slunce“. Kronikář obce Jiříkovice Václav Štěpánek o jeho návštěvě mimo jiné napsal: „Koncem listopadu navštívil Jiříkovice zajímavý posel a host. Muž ve stejnokroji granátníka Napoleonovy gardy, která bojovala v bitvě u Slavkova. Do naší obce přicestoval mimo svůj plán. Doprovodili jej naši rodáci Antonín a Jaroslav Dvořáčkovi, ředitel Muzea Šlapanice Jiří Knos. Po příjezdu na náves se zdravil stiskem ruky, jeho úsměv a časté slovo „La Liberté“ přesvědčilo všechny občany o své upřímnosti k nim a úctě, kterou má ke všemu co se vztahuje ke dni 2. 12. 1805. - Také on byl překvapen přijetím od občanů. S předsedou MNV i JZD si prohlédl si obec i zařízení Družstva. Při odjezdu vyměnil si obilí z okolí Waterloo za obilí z našich polí. Na rozloučenou občanů jiříkovických bude vždy vzpomínat. Na upřímnost pro pochopení jeho snah o uctění všech padlých vojínů hrdinů bitvy Tří císařů. Také pro jeho snahy pro vzájemné poznání, svobodu a přátelství národů v Evropě. (…) Poznal rozdíl mezi skutečností a rozdílnými zprávami, které jsou rozšiřovány v cizině. V předvečer 1. prosince pozdravil znovu občany při vzpomínce na padlé oběti bitvy u Slavkova. Vzpomněl také, že velká část vítězné Napoleonovy armády postupovala právě přes naši obec Jiříkovice. Přednesl báseň „Waterloo“ a po krátké besedě v doprovodu občanů odešli přes Šlapanice na Žuráň, kde zahájil vzpomínkové dny na padlé vojíny. Také 2. prosince jej doprovodili předseda MNV a JZD do Slavkova a na Mohylu míru, kde byly vzpomínkové dny ukončeny v noci 2. prosince čestnou stráží u hrobu vojáků. Jeho projev ke shromážděným přečetl předseda MNV Miloslav Mazálek. V roce 1967 při následné návštěvě podepsal Norbert Brassinne. “ V Bulletinu Československé Napoleonské společnosti z října roku 2000 pan Štěpánek ještě doplňuje: „…A po Brassinnově příjezdu vznikl též v Jiříkovicích historicko-vlastivědný kroužek. Nebyla televize, počítače, a to prospívalo rozvoji různých kroužků.“ Doplním, že členové kroužku byli z Jiříkovic, Blažovic, Sivic a z dalších obcí. První Brassinnovu návštěvu obsáhle popsal i slavkovský kronikář. Dlouhý zápis začíná větou: „V listopadu oznámila Čs. společnost pro mezinárodní styky v Praze, že naše město navštíví belgický host Norbert Brassinne z Waterloo, aby připomenul obě dávná bojiště Napoleonova a navázal družbu belgických obcí Waterloo, Braine l´Alleud, Plancenoit a Ohain se Slavkovem. Jsou to obce, na jejichž území se odehrávala poslední Napoleonova bitva.“ Brassinne navštívil Slavkov, Křenovice, Praci, Sokolnice, Šlapanice, Telnice, Ponětovice, Blažovice, Zbýšov, Jiříkovice, Sivice a další obce. Zápisy v kronikách to potvrzují. Jeho zásluhou v tom roce začala tradice Jiříkovických ohňů na Žuráni. Nikdy nechyběl na Mohyle míru. Vítali ho představitelé měst a obcí, navštěvoval průmyslové závody, jednotná zemědělská družstva, muzea, školy i domácnosti. Vítali ho chlebem a solí, ale i škvarky a slivovicí. Navázal osobní přátelství v rodinách jiříkovických Štěpánků, blažovických Dvořáčků, telnických Kořalníků, Florianů ve Staré Říši a dalších. Zásluhou amatérského historika, genealoga a archeologa Stanislava Bajera navštívil v roce 1971 i obec Sivice. Jeho slova překládal Josef Maňák. Sivický kronikář zapsal návštěvu poněkud skepticky: „V neděli 28. listopadu navštívil naši obec belgický občan, jinak hoteliér Norbert Brassinne, který již po několik roků přijíždí do naší republiky navštívit památná místa Napoleonova tažení. Při návštěvě měl u nás v doprovodu svoji družku a synovce. Všichni byli oblečeni ve stejnokrojích Napoleonových granátníků a markytánky. Při svých návštěvách s oblibou říká, že je posel míru a bojuje proti válce. Spíš bude pravda ta, že mu jde o reklamu pro jeho restauraci ve Waterloo.“ Norbert Brassinne ve svých prohlášeních často uváděl větu: „Mým hlasem hovoří mrtví z bojiště u Waterloo k živým.“ Říkal, že má na srdci dvě věci, trvalý mír a svobodné Valonsko jako součást Francie. Obdivoval generála de Gaulla, „to velké srdce které tluče valonsky.“ V naší republice byl naposledy v roce 1984. Už ho sužovaly zdravotní problémy, které mu komplikovaly cestování. Zemřel 28. září 1988. Pohřeb se konal 3. října. Nekrolog na jeho pohřbu pronesl profesor Jean-E. Humblet. Ten na závěr řekl: „…Zachováme si vzpomínku a jeho dílo musí pokračovat a bude pokračovat stylem vlastním pro každého z nás. Ještě v tomto týdnu jeho skonu byla v kostele sv. Josefa ve Waterloo umístěna deska, ozdobená modro-bílo-červenou stuhou v upomínku všem z Velké armády, padlým ve valonském Brabantu v červnu 1815. Ale lepší než kameny, které mluví, jsou činy mužů a žen, generací, které kráčejí stejným směrem jako on. Jsou věci, které se změnily a mění u nás a jinde v Evropě, protože byl jednou Norbert Brassinne.“
(Zdroj: František Kopecký, Norbert Brassinne - poutník míru, 2006)
František Kopecký, kronikář ve Tvarožné, člen Klubu autorů literatury faktu ČR
