Claparede, Valhubert a Bagration bojovali o Santon
2. prosince 1805 bojovali v bitvě u Slavkova o návrší Santon tito známí generálové. Zde jsou jejich stručné životopisy.
Michel Marie Claparede (*28. 8. 1770 Cignac dep. Herault +23. 10. 1842 Montpelier).
Do armády vstoupil ve 23 letech. V roce 1800 působil jako generaladjutant na ostrově St. Domingo. Při slavkovské bitvě bránil se svým 17. lehkým plukem v rámci divize generála Sucheta návrší Santon proti vojákům ruského generála Bagrationa. Bojoval i v bitvě u Wagramu, byl zraněn v bitvě u Znojma (11. 7. 1809).
Při ruském tažení v roce 1812 bojoval v bitvách u Mogileva, Smolenska a Bereziny. 11. listopadu 1813 byl zajat v bitvě u Drážďan a vězněn v Brně. Po uzavření míru se vrátil do Francie. Po návratu císaře Napoleona z vyhnanství na ostrově Elba se k němu nepřipojil.
17. 1. 1815 obdržel Velkou stuhu Čestné legie, v roce 1819 byl jmenován pairem Francie, v roce 1825 obdržel Velký kříž řádu sv. Ludvíka.
Jean Marie Melon Roger Valhubert (*22. 10. 1764 Avranches dep. Manche +6. 12. 1805 Brno).
Původem šlechtic se stal stoupencem Velké francouzské revoluce. K rodovému jménu Roger ještě přidal Valhubert. Do armády vstoupil v 17 letech. V roce 1793 byl zajat při obležení Quesney a vězněn v Uhrách. Po návratu byl v roce 1797 jmenován velitelem 28. řadového pluku. V bitvě u Marenga byl lehce zraněn. V lednu 1803 dostal diplom Čestného řádu s Čestným kordem a v srpnu byl jmenován generálem 66. a 68. řadového pluku. 11. února 1804 byl pasován na rytíře Čestné legie. Ve slavkovské bitvě bojoval proti vojákům knížete Bagrationa. Výbuchem granátu utrpěl těžké zranění, na jehož následky zemřel v domě v Brně na dnešní České ulici. Na bývalém Městském hřbitově, tam kde je dnes Tyršův sad, byl pohřeben. Dnes tam stojí novodobý památník z roku 1969, připomínající jeho úmrtí. Památník má i na náměstí ve svém rodném městě.
Kníže Petr Ivanovič Bagration (*10. 7. 1765 Kizjar v Gruzii +24. 9. 1812 u Simy)
Pocházel ze starobylého panovnického rodu. Do armády vstoupil v 17 letech. Účastnil se rusko-turecké války (1767-1791). V polském tažení generála Suvorova (1793-1794) měl hodnost majora, v italském tažení (1799) už nosil hodnost generálmajora. Na generálporučíka byl povýšen za statečnost u Lambachu, Steyru, Amstettenu a Hollabrunu. V bitvě u Slavkova velel ruským vojákům na pravém křídle spojenecké sestavy. Jako jediný velitel odvedl spořádaně svoje vojáky po prohrané bitvě.
Ve válečném tažení 1812 bojoval s vojáky císaře Napoleona u Mogileva, Smolensku, Valetinovy Góry a u Borodina. Zde byl 10. září 1812 smrtelně zraněn a na následky zranění zemřel 24. září 1812. Jeho hrob na borodinském bojišti je na Rajevského mohyle.
